malá a posledná rezerva hronu, s chuťou šiestich ročných období. zrela 18 mesiacov v bariku a chutí ako jarná lúka, letný úpal, jesenná melanchólia a zimná perina. nech sa vám páči. touto poetickou vetou nás uvíta zadná strana fľaše. čím nas uvíta jej obsah ?
 

tak jsem zas dostal žízeň. prohrabal jsem domácí zásobu vína a vytáhl jednu opravdu hodně zaprášenou lahev, kterou jsem před deseti lety dostal darem. co mi chutnalo tehdy, nemusí mi chutnat teď – je na čase to ověřit.
 

35 milionů obyvatel, 423 tisíc čtverečních kilometrů a čas posunutý o 8 hodin vůči nultému poledníku. v roce 1848 tu bylo objeveno zlato, od padesátých let tu kvete surfařská subkultura živená písněmi Beach Boys a od roku 1971 se malému kousku této země, kvůli jedné novinové rubrice, začalo říkat Silicon Valey. to všechno je Kalifornie. Kromě zlata, surfařského dřeva a hromad křemíku se tu nachází i železná ruda. ta se však netěží, ta se pije.
 

je to s podivem, ale nedávno jsem měl dovolenou. její malou část jsem se rozhodl trávit s celou rodinou ve štýrském hradci. tak tedy trávím a trávím a najednou jsem dostal chuť na víno.
 

čas od času se stane, že má někdo z mých známých nějaké jubileum. ať už jde o svátek, narozeniny či výročí výroby, je třeba obstarat nějaký dar. na poslední lov darů jsem se vydal do obchodu pánů marka a spencera, kde jsem narazil na regál přecpaný vínem. hrozně rád testuju víno a tak jsem chvíli odolával pokušení vynulovat konto a zakoupit od každého aspoň flašku. když mě to přešlo, vybral jsem flašku s žábou.
 

zase mizerná fotka ! ani po ránu, když ještě spím, bych neměl používat fotoaparát. o ten tu ale nejde, věnujme se vínu.