jídlo a pití

echt österreichische – huber zweigelt 2009

je to s podivem, ale nedávno jsem měl dovolenou. její malou část jsem se rozhodl trávit s celou rodinou ve štýrském hradci. tak tedy trávím a trávím a najednou jsem dostal chuť na víno.

štýrsko je pěkný kus země. slábnoucí alpy už tu jen tak vlní krajinu a spolu s místní architekturou a smyslem zdejších obyvatel pro estetiku je na to všechno moc hezký pohled. hezký pohled oblaží duši a já vyrazil do jednoho z mnoha supermarketů ve štýrském hradci, abych oblažil i chuťové buňky. kromě tradičního špeku, šunky či nějakého toho voňavého produktu místní sýrárny jsem samozřejmě neopoměl zabrousit i mezi regály s vínem. výběr byl bohatý, zastoupeny zde byly snad všechny země, hlavně chille, francie, itálie a špaňělsko. já ale pátral po něčem místním. obhlížím regály, hledám a hledám (děti unaveny, manželka nervózní) a nejednou mi padla do oka jedna flaška s decentní etiketou. a tak jsem poznal pana hubera.

pan markus huber (něco o něm najdete na http://www.weingut-huber.at/) pěstuje víno na vinicích nedaleko herzogenburgu v prostředí rodinného podniku. je to asi 70 km od vídně proti proudu dunaje, což vzheldem ke štýrskému hradci není zrovna “místní”, ale to mu nemůžu mít za zlé. jako vinař není zrovna neznámý a o jeho víně platí totéž. svědčí o tom ocenění jako international wine challenge nebo decanter world wine awards. v době, kdy jsem si kupoval láhev jeho zweigeltu, jsem o tom ovšem nevěděl a jen se ve mě usazovala zvědavost, jaké asi víno bude.

otevřít flašku jsem chtěl až ve venkovském pensionu v laßnitzhöhe, kde jsme se den před tím ubytovali. tento zdánlivě jednoduchý úkol byl podmíněn nalezením bahnhofu a správného vlaku, který nás tam odveze. hledání bylo spestřeno vrozeným orientačním smylem mé ženy a jejím přirozeným talentem pro čtení map a plánů všeho druhu. obě naše malé dcerky, pofňukávající z čirého nadšení nad celodenním výletem, také přispěly k celkově pohodové atmosféře. konec konců, pohodový okružní pochod štýrským hradcem je to pravé, čím zakončit den. nakonec vše dobře dopadlo a i přes veškerou tu pohodu jsme dorazili nejen na nádraží, ale během dvou minut dokonce zakoupili jízdenku a navrch nastoupili do správného vlaku. vybavení vlaku mě překvapilo, s českými dráhami se to nedá srovnat.

do penzionu jsme dorazili až večer a když alespoň polovina dětí usnula, nastal ten čas – a já neměl vývrtku ! proklel jsem vše, nač jsem si vzpomněl a proklínal bych to tam do dnes, kdyby mě žena neupozornila, že i do rakouského podunají dorazila moderní doba a víno má kovový šroubovací uzávěr. ten jen lupnul a novému zážitku už nestálo v cestě zhola nic.

víno jsme si vychutnali na balkóně v příjemně osvěžujícícm nočním vzduchu a stálo to za to. huber zweigelt 2009 má plnou a velice hladkou, až jemnou chuť, ve které je cítit sluncem nasycené ovoce. na jazyku pak příjemně zadrhe suchý tříslovinový ocásek. chuť sýra, jehož značku si bohužel nepamatuju, tím byla výborně podtržena a já šel spát s pocitem, že na světě je krásně.

hodnocení: 2/4

na lahvi mě zaujala ještě jedna vychytávka. část zadní etikety se dá odtrhnout v podobě úzkého proužku, na měmž je z vrchní viditelné strany odrůda a ročník a z druhé pak kontakt na vinaře.

auf wiedersehen, graz !